ECF Mistrovství Evropy, Gora sw. Anny 14.-15.10. 2011

Do Polska jsem jela s obavami z trati. Byly zvěsti, že je velmi technická a těžká. Vyrazili jsme už ve čtvrtek, abychom si trať mohli projít. Poláci si dávali hodně načas a trať nebyla vyznačená, tak jsme se drželi mapky, co byla ne netu. Jeli jsme jí na kole a trať se nám líbila, krásná příroda, pěkné technické sjezdy.

V pátek jsme si jí šli projít ještě jednou bez kola a měla jsem pocit, že jsem pro přípravu na start udělala maximum. Nevím proč, ale v pátek večer udělali pořadatelé na trati menší změny, a to zásadní. Nešlo jít znova na trať, byla uzavřená. Tak jsem byla zklamaná a měla jsem obavy, jak na to Zippy bude reagovat v závodě, až po ní budu chtít něco jiného.

Na startu panovala veliká nervozita. Na trati jsme měli velké problémy. Změny na trati nám to pěkně zkomplikovaly, jedna změna vedla po poli což jsem technicky nezvládala a hodně brzdila. Zippa měla naučenou trať a tak odbočování v místech změny tratě bylo dost váhavé a nepřesné. Poslední věc na trati, co nám dělala problémy, byla spousta pomalejších závodnic, které jsme obtížně předjížděli. Do cíle jsem dojela spíše zklamaná. Ačkoli jsme zajeli 2. nejlepší čas, nedokázala jsem z toho mít radost.

Ztráta byla veliká, tak moje přání do druhého kola bylo udržet výsledek a zkusit se co nejvíce přiblížit polské závodnici. Ta měla výhodu domácí tratě, kterou měla natrénovanou a ještě měla pujčeného špičkového psa. (V Hradci na Biřičce jsme jí porazili, jela ale se svým pejskem). Nedělní závod jsme si nakonec užili bez jakýchkoli komplikací. Zippy věděla, do čeho jde, a já místo brždění na poli šlapala, na trati žádné pomalé cyklistky nepředjížděla a do cíle dorazila uplně vyčerpaná, ale štastná. Agatě (Polce) jsme se hodně přiblížili (zajeli jsme nejrychlejší čas), ale na 1. místo to nestačilo. I tak byla radost, kterou ještě umocnilo 3. místo Renatky Válkové. Prostě holky šikovné:)

více foto na https://veny.rajce.idnes.cz/ME_ECF_Polsko_%2C_Gora_w._Anny_15.-_16._10._2011/